Moje kapela
19. červen 2016 | 14.52 |
Vždy jsem toužil být rocková hvězda, co válí na kytaru jako Hendrixův duch, ale bohužel. Nevím už přesně, co mi sudičky předpovídali?? Byl jsem totiž nemluvě a navíc, už je to neskutečný pravěk. Pamatuji si jen to, že mi první z nich řekla.."Bude to rocker"..Druhá.."Bude to dobrý člověk"..a ta třetí jen vyštěkla.."A bude hluchej jako poleno, a to tak, že nenaladí ani rádio". A když odcházeli, tak ještě dodala..A línej bude jako veš. Ten bude tak línej, že ta veš bude proti němu nositel Řádu práce.
Proto se mi sen o životě rockového kytaristy brzy rozplynul. Ale nevzdal jsem to! Moje touha se zviditelnit byla nezdolná. Stále mi to vrtalo hlavou, ale žádný nápad né a né přijít. Tak plynul rok za rokem a najednou..jednoho dne..to bylo tu! Vnuknutí, nebo snad zásah vyšší moci?!
Svolal jsem 5 svých, stejně hluchých kamarádů a řekl jsem jim. Chlapy, aby jsme si konečně splnili náš sen, musíme se naučit hrát na nějaké nástroje. A abychom vůbec měli šanci prorazit, tak to musí být něco nového a neotřelého. Něco, čím zaujmem. Když mohla udělat kariéru kapela, co hrála pecky od metalové legendy na cella, tak proč né my? Kluci souhlasně pokyvovali hlavou. To máš pravdu Dokky, ale na co chceš hrát, když brnkat umíme akorát tak na nervy? Klid pánové..mám nápad za milión. Bude to něco, co tu ještě nebylo! Chce to jen odhodit stud. "Tak sem s tím" zaznělo nadšeně že všech úst. No..bude to hra na dechové nástroje! Na naše nástroje! Jak to myslíš na "naše nástroje?" ptali se nechápavě. Jednoduše..kalhoty dolů a Já podle vaší výbavy rozhodnu, jaký druh nástroje kdo bude mít. Všichni se po sobě nevěřícně podívali, pak pokročili rameny a za chvili tu stálo 5 nahých chlapů. Samozřejmě kromě mne. Já, jako kapelník si to nechám až na úplný závěr.
Vzal jsem to pěkně zleva do prava. První byl na řadě Ruda. Takový pohodový týpek se zrzavými vlasy, co rád poslouchá klasický metal. No, jak tak na Tebe Rudo koukám, visí Ti mezi nohama něco jako malá ručička od věžních hodin, takže Hoboj, nebo Fujara?? Jsi pro? Ruda pyšně přikyvoval.
Na řadu přišel nejmladší z nás..Olin. Tomu se tam houpalo něco dlouhého a tenkého. Povídám..Oline, Ty budeš náš sólista. Ty jsi jasná Zobcová flétna, tak si ho koukej tahat do strany, ať to má grády!
Další na řade byl Jarin. Nejmohutnější a také nejtěší borec mezi námi. Při pohledu na jeho mužskou pýchu mi blesklo hlavou jediné slovo..Tuba! Jarin nadšeně souhlasil.
Emil si ho už držel v ruce a povídá..A co Já Dokky? Co říkáš mně? Tobě Emile říkám..Nepředbíhej! Teď je na řadě Ádá.
Chudák Ádá se tak styděl, že byl rudej, jak spartakiádní trenýrky. A dobře věděl proč. Jeho nástroj nebyl nic moc, zato jeho koule byly neskutečně velké a placaté. Chvíli jsem přemýšlel a pak mu povídám. Hele Ádo, Ty budeš stát úplně vzadu a budeš nás doprovázet tak, že budeš třískat koulema o sebe. Takže o Čineli jsme měli postaráno.
Konečně přišel na řadu Emil. Absolutně největší úchyl a exhibicionista z nás. Ten už si držel ten svůj poklad pěkně dlouho v ruce, takže se mu již hodně prokrvil. Povídám mu..Nóó kamaráde, tak ty jsi náš dirigent. Ty si s ním vydržíš hrát hodiny a ani se nezapotíš.
Na konec jsem zůstal jen Já. Tak dělej frajere! Jseš na řadě!..pokřikovali na mne ostatni. Zhluboka jsem se nadechl a spustil kaťata na kotníky. Tu se kluci začali nahlas smát a Emil povídá..Ty woe, co chceš s tím svým ořezavátkem hrát? Vždyť Ti není skoro ani vidět a navíc jsi zarostlej jako Krakonoš. Spíš to vypadá jako ptačí hnízdo se dvěma vejcema. Nenechal jsem se tou poznámkou rozhodit a povídám..Tak pánové..To je moje dvoukuličková píšťalka rozhodčího, se kterou vám vždy odpískám začátek a konec každé naší zkoušky!