Rok 2020 je zlomový nejen pro lidstvo, ale hlavně pro mne.
Poprvé v mém životě na mne nepřišlo "jaro". Což znamená, že klasické jarní příznaky sexuální touhy, jako bylo například řehtání koně místo slov, nebo nepochopitelná erekce nad fotkou Věry Bílé, tentokrát nedorazili.
Vyděsilo mne to, ale uklidňoval jsem se, že to bude jen malé zpoždění a že až to přijde, tak to bude o to intenzivnější.
Jenže.. Jaro přešlo v léto.. Léto přešlo v podzim a tak dnes v listopadu si musím přiznat, že do konce roku již nedorazí?.
Prostě a jasně.. Je to tu! Adropauza! Zhroutil se mi svět! Vždyť ten sex fakt miluju! Hrozně mne to baví a je zadarmo!
No, vykročil jsem do toho našeho "přechodu" tak rázně a sebevědomě, že jsem tam zahučel až po krk rychleji, než v Králi Šumavi Jiřina Švorcová do bažin.
Nechci házet svoji flintičku do žita. Uvidíme, co přinese příští rok? Třeba panikařím zbytečně?
Nejkrásnější a hlavně nejúspěšnější období proběhlo mezi mým 39 až 45 rokem. To se musím hrdě přiznat, že jsem měl taková "jara" , že jsem v noci chodil šukat tající sněhuláky!
Rozhodl jsem se, něco si nastudovat o adropauze, jak ji zpomalit a zvládat. Zasedl jsem tedy k internetu a hledal a hledal a hledal..a našel.
Pročetl jsem si takové ty "babské" rady, rady profesionálů, kteří fyzicky vypadali, jako teď velmi populární parazitolog prof. Flégr i různé šílenosti od veganů, vegetariánů, fitness fanatiků a objímačů stromů.
Nakonec jsem si vzal od každého něco. Sestavil si jídelníček, cvičební plán a s nadějí se do toho vrhnul.
Můj nový jídelníček byl opravdu velmi jednoduchý, zdravý, bio, bez masa, bez tuku, bez chuti. Bohužel i přes mou silnou vůli a nezlomné sebeovládání, se to prostě nedalo žrát, takže jsem nakonec zůstal jen u cvičení.
Snad vám nemusím vysvětlovat, jaký sval jsem procvičoval? Podle toho, co jsem měl nastudované, jsem si místo činky zvolil mobilní telefon.
Takže teď každý den po práci, se převléknu do sportovního, uvařím si kávu, sednu si do křesla a trenuju. V levé ruce držím telefon, v pravé šálek s kávou a tím svým umrlcem ťukám na displej nějaký text.
Začátky byli opravdu těžké. Nedokázal jsem s ním napsat slovo. Většinou to končilo několika písmeny, kousnutým displejem a nezbytným restartováním telefonu.
Nevzdal jsem to a trénoval ho dál. No a světě div se, zabralo to! Začal se zpevňovat a zpřesňovat. Zhruba po týdnu jsem již zvládl vyťukat smsku své doktorce, se žádostí o recepty na léky a to pouze s 1 pravopisnou chybou. Za další týden to již bylo bez chyb a o polovinu rychleji.
No a jak jsem na tom v současnosti? Posuďte sami. Výsledek teď čtete. Čím myslíte, že píšu tenhle blábol? Přesně tak! Je to On! I když musím přiznat, že už je samá modřina a po telefonu teče krev, ale Já to vydržím! Nepřestanu s touto alternativní léčbou, dokud ten displej z toho nepraskne..