Lékárna
8. únor 2020 | 13.22 |
"Dobrý den, posaďte se" pobídne obvodní lékařka nervózně vyhlížejícího pacienta, pana Nováka a ukáže při tom na židli. "Tak copak Vás trápí?" ptá se s nuceným úsměvem.
Ten chvilku váhá, ale nakonec odmítl se slovy, že raději postojí a poděkoval.
"No jak chcete, nutit Vas nebudu" zněla její odpověď a otevřela si zdravotní kartu, která ležela na stole.
"Nevím jak začít paní doktorko"?!
Ta zvedla oči od dokumentace a s náznakem zvědavosti v hlase mu povídá "Začnete od začátku".
Pán Novák začal nervózně přeslapovat z nohy na nohu a jeho čelo se začalo ve světle lampy lesknout potem.
"Dobře, začnu tedy od začátku" pronesl odevzdaným tónem.
V sobotu odpoledne jsem pomáhal svému sousedovi vynést novou automatickou pračku do 4 poschodí. Naneštěstí byla širší, než dveře výtahu, takže jsme museli nahoru po schodech. No a když už jsme byli skoro u cíle, tak jsem náhle pocítil palčivou bolest v zádech, která mne téměř celého paralyzovala.
Z posledním vypětím všech sil a se slzami bolesti v očích, jsem položil pračku sousedovi za dveře, ale už jsem se nedokázal narovnat.
V předklonu jsem se dobelhal do svého bytu, kde jsem začal intenzivně prohrabávat domácí lékárničku a hledal nějaká analgetika na tu nelidskou bolest. Co čert nechtěl, jediné co jsem v ní našel, bylo laxativum s prošlou dobou upotřebení a prázdné krabičky od Acylpyrinu a Endiaronu.
V zoufalství jsem si zapnul notebook a hledal na Google nějakou otevřenou lékárnu. Venku byla již tma, pouze pouliční lampy osvětlovali temný, zimní večer.
Sláva! Konečně jsem objevil lékárnu, která měla ještě skoro hodinu otevřeno. Moje poslední šance na klidnou, bezbolestnou sobotní noc.
Jelikož jízda autem nepřicházela v úvahu, musel jsem si pospíšit, abych to stihl včas. Navíc mi oblékání do kalhot a mikiny trvalo přes 10 minut.
Rychle jsem si napsal na papírek adresu a vyrazil v předklonu do tmy.
Venku jsem své temeno otočil směrem do města, kde se ona lékárna nacházela a vydal se na cestu.
Během ní, jsem díky tomu, že jsem šel skoro v pravém úhlu, našel knoflík, dvacetikorunu a dokázal se vyhnout všem psím výkalům.
Konečně jsem odbočil do uličky, kde na mne z jednoho domu blikal nápis LÉKÁRNA.
Přidal jsem do kroku, s hekáním vylezl 3 schody, otevřel dveře a pak ještě jedny. Tu jsem se ocitl ve ztemnělé místnosti, kde hrála hudba z reproduktorů a všude okolo byla spousta lidí.
Když jsem se trochu rozkoukal, zjistil jsem, že to jsou samí muži.
Najednou hudba přestala hrát a ozval se potlesk, doprovázený pískáním a oplzlými narážkami.
Náhle jsem prozřel a uvědomil si, že to nejspíš lékárna nebude. Otočil jsem se k nejbližšímu muži a zeptal se v předklonu jeho bot, kde to vlastně jsem. Po jeho odpověďi se mi doslova "stáhla prdel" strachem.
Nacházel jsem se totiž v místním gay baru, který má nad vchodem neonový nápis LEHÁRNA. Nejspíš jsem musel ztratit orientaci, špatně odbočit a v té tmě jsem četl LÉKÁRNA.
V místnosti se ještě více setmělo, potlesk přestal a začala opět hrát hudba, ale mnohem víc nahlas, než před mým příchodem.
Byl jsem z cesty tak zpocený a udýchaný, že jsem vypadal jako rikša po ritu do Prahy a zpět. Zvedl jsem oči, jak nejvýše to šlo, rozhlédl jsem se kolem sebe a doslova mi zmrznul úsměv na tváří. Zjistil jsem, že se nacházím přesně uprostřed tanečního parketu a že se kolem mne začíná tvořit kruh, z na mne pomrkávajících, tančících gayů.
Moje bolavé tělo v předklonu, na ně zřejmě působilo, jako červený hadr na býka. Hlavou mi proběhla jediná myšlenka.. Uteč! Rychle jsem se otočil směrem k východu a téměř po čtyřech vyrazil vpřed.
Ke své smůle, si můj útěk hošani vysvětlili jako výzvu k tanci zvaný "had". Ucítil jsem na svém pozadí cizí, chlupaté ruce a v tu chvíli mi došlo, že se nejspíš stanu hvězdou noci.
Na mých hýždích se střídala jedna cizí ruka za druhou a tak není divu, že mi jedna z nich roztrhla kalhoty i s trenclema.
To je můj konec, řekl jsem si a díky adrenalinu v krvi, jsem se vytrhl z hada, hlavou rozrazil dveře a vrhnul se ze schodů.
Pán Novák se náhle odmlčí, vytáhne z kapsy kapesník, kterým si otře pot z čela a hlasitě se do něj vysmrká. Paní doktorka celou dobu poslouchala s velkou zvědavostí a udiveným výrazem. "A jak to bylo dopadlo?" dychtivě se ptá.
Pán Novák vloží kapesník zpět a pokračuje.
"Jak to asi mohlo dopadnout? Představte si, jak s křikem plným bolesti a hrůzy prchám z gay baru, plném nadržených hostů.. Špatně! " a rozplakal se.
"No ták" chlacholila ho lékařka. "Takže, Vy po mě chcete injekci na bolest zad?"
"Né né." odpověděl stále ještě vzlykající pan Novák. "Záda už jsou v pořádku. Při mém útěku, se přeci jen jednomu taťkovi v kožených kalhotech a vystřiženou záplatou na zadku, podařilo TO, čeho jsem se nejvíc bál. Šoupnul mi ho tam přesně v tu chvíli, kdy už se za mnou zavírali dveře a svoboda byla nadosah. To šťouchnutí mně úplně narovnalo a bolest zcela zmizela. Domů jsem již běžel vzpřímeně.
"Tak co ode mne vlastně chcete? Mám tu v čekárně další pacienty."
Pán Novák se s bolestivou grimasou v obličeji sesunul na dříve již nabídnutou židli. "Chci, aby jste mi napsala žádanku k psychyatrovi, protože od Té hrůzostrašné noci, jsem úplně ztratil chuť do života. Tak nějak mám pocit, že je všechno v prdeli!"