Dobrej trapas

      Ve čtvrtek jsem se přiřítil kolem jedne z práce vyprahlej jak Sahara a žiznivej jak Ruda Pivrnec. Zaparkoval jsem Mazlika před barákem a rychle mazal přes ulici k vietnamcum pro něco k pití. Otevíram dvojte vstupní dveře, beru nákupní košík, pozdravim dvě vietnamky za kasou.."Dobry den". Dostávam odpověd.."Bien"..nebo tak něco?! Do košíku davám dvě Matonky, pulku chleba a kapsičky pro kocoury. Jdu ke kase..platím..loučím se s vietnamkama.."Nashle"! Opět zvláštní odpověd.."Nhle"!

    Otvevíram první dveře a koukám, že mi cestu blokuje malej capart navlečenej jak Santův skřítek. Druhé dveře držel jeho tatík. Vééliký tatík! Mladej týpek, ale obrovskej! Takový přerostlý Kindervajičko! A začal toho skřítka navigovat směrem k němu! Nastala patová situace, ale po pár minutach a pár špatně splněných navigačních přikazů, jsme se konečně oba dostali ven. Otočil jsem se na Golema a s úsměvem mu říkam.."v pohode"!..a jestě na něj mrknu..

     Vykročím levou nohou a..šlápnu přesně na hranu malého schůdku oddělujicí obchod od chodníku. Muj kotník to okamžitě vzdal! Ani to nezkusil a já šel ihned k zemi! Povedl se mi opravdu nááádherny parakotoul s batohem na zádech a stylovy dopad do telemarku, za který by se nemusel stydět ani náš olympijský tým skokanů na lyžich! 

     Jen jsem zařval.."DO PRDELE"!..a hned vyskočil na nohy. Celé to mohlo trvat pár vteřin! Podival jsem se na Golema a byl jsem úplně šokovanej jeho výrazem ve tváři. Mám pocit, že měl i otevřenou pusu?! Kouká na mně a řekne.."Jseš v pohodě"? Já na to.."Jo".."Jasne"! A ještě dodavá.."Takhle stále padá tady můj kluk". No já už na to raději nereagoval, protože srovnání s dvouletým svištěm mi na sebejistotě zrovna moc nepřidalo, navíc jsem si všiml chlapa, co přivazoval svého psa k zábradlí a chystal se vejít do obchodu. Ten byl z mého akrobatického výkonu tak vykolejenej, že toho psa stále vázal a zíral při tom na mě! Z jeho výrazu jsem pochopil, že právě viděl něco, na co do smrti nezapomene! To vodítko pak stopro musel preříznout, aby toho chudáka psa z těch uzlů vysvobodil

     Tím to ale ještě zdaleka neskončilo. Když jsem se trošku z toho zážitku vzpamatoval, rozhlédl jsem se kolem sebe a málem to se mnou šlehlo znova! V okolních dvou panelových domech na mě totiž oken zíralo asi dvacet čumilu. Polovině z nich tekly slzy..smíchy! Sklonil jsem hlavu a i když mě kotník bolel jako prase, vyrazil jsem tak rychlou chůzí k domovu, že jsem si z toho málem vykloubil prdel!

                                                                                                                                                                                                                                                              Dokky