Arbeit Macht Frei
15. září 2018 | 23.24 |
Také trpíte tak jako Já, od pondělí do pátku, nesnesitelnými záchvaty nechutě a odporu, když musíte jít do práce?
Pro mne, jako pro panelákového povaleče, je to skutečné utrpení. Každý den otevírám poštovní schránku s nadějí, že na mně vypadne dopis, ve kterém mi bude sděleno.. Vážený pane, právě jste se stal rentiérem s 35 tisíci korunami čistého měsíčně. Zatím nic, ale né nadarmo se říká, že naděje umírá poslední.
Snažím se přijít k penězům i jiným způsobem, než je práce. Práce mi k srdci zrovna moc nepřirostla. Abych byl úplně přesný, tak musím použít slova Ivana Mládka, který to vystihl naprosto přesně. Mě nevoní žádná práce a manuální mi dokonce smrdí! Takový ten nesnesitelný, kyselý pušinec, jako z měsíc nošených fuseklí, ke kterým když si čuchnete, tak se již nikdy neprobudíte!
Byl jsem s tím i u své lékařky. Všechno jsem Jí po pravdě vypověděl. Ona si mne vyslechla, poté mi změřila tlak, nahmatala sliznici, poslechla stetoskopem dýchání, podívala do krku, prohmatala břicho a nakonec mi strčila prst do zadku. Sedla si ke stolu začala něco psát do počítače. Po chvilce zachroptěla tiskárna a vypadl z ní recept. Paní doktorka mi ho s úsměvem podala a řekla.. Další!
To je divný, říkám si v duchu. Neschopenku mi nedala, žádanku před komisi, kvůli invalidnímu důchodu také ne, tak co to tam na to receptu mám? Sedám si do auta, ruce se mi klepou, nervózně vytahuji recept z kapsy od košile a čtu. Představte si, že mi nepředepsala ani ty pitomé lázně, ale jen obyčejnou lopatu! Ano lopatu, kterou navíc ani pojišťovna nehradí!
Jak to tak vidím, tak tu hrůzu a utrpení budu muset ještě pár let snášet. Uvidíme jak dlouho to ještě vydržím? Snad již zítra se na mě usměje štěstí a renta bude na cestě?!
S pozdravem.. Arbeit Macht Frei.. Dokky